Postřehy z "investorské" praxe

V době kdy jsem byl klasickým finančním poradcem, tak jsme se učili tzv. investiční trojúhelník, tzn. že jakákoliv investice má 3 základní segmenty a to výnos, likviditu a riziko.

Budeme-li se dívat na poskytnutí zápůjčky nebo úvěru jakémukoliv subjektu z pohledu investora, tak největším nebo nejzásadnějším faktorem my mělo být právě riziko. 

Banky na vyhodnocování rizik mají celá oddělení, mají systém zvaný risk management.  Spousta potenciálních žadatelů se domnívá,  nebo nachází nabídky skvělých investorů, které vytváří dojem že si investor nebude ověřovat bonitu nebude hodnotit rizika nebude posuzovat důvěryhodnost dotyčného úvěrovaného.

Položme si základní otázku:

Mnozí žadatelé a tazatelé nebankovním sektoru mívají zpravidla již nebankovní i bankovní závazky, nejtypičtějším příkladem je modelový příklad, kdy člověk má některé úvěry klasicky v bance a vzhledem k tomu, že již v minulosti žádal opakovaně o navýšení úvěrového limitu a nebyl úspěšný právě u svého úvěrujícího subjektu, obrátil se na nebankovní segment, kde podmínky byly méně přísné a zpravidla ten úvěr za vyšší nebo i značně vyšší úrok získal. Zde si položme otázku na čem je tato myšlenka nebankovního sektoru postavená, budeme-li se bavit o zajištěných nebo nezajištěných úvěrech. 

U nezajištěných úvěrů a mám teď na mysli ty, které nejsou podmíněné zástavním právem smluvním nebo ručením je poměrně velmi významné riziko nesplácení ze strany klienta zvláště tehdy pokud ten klient má již několik úvěrů. V takovém případě je riziko kompenzováno násobně vyšší úrokovou sazbou. Samozřejmě obchodní model je i postaven na tom že zhruba 80% nově úvěrovaných má mnohdy vysoké % nesplácení takových závazků a zbývajících 20% své závazky plní a to vlastně kompenzují výnos poskytovateli, který zhruba 80% pohledávek může odepsat.

Zcela jiný je segment kde dochází k zajištění závazků respektive pohledávek u nebankovní společnosti, kde dochází k zástavě nemovitých věcí,  respektive nemovitosti, případně i formou osobního ručení, zde jsou samozřejmě ty úroky daleko příznivější než u klasických nezajištěných úvěrů či zápůjček protože je tady podstatně nižší míra nesplácení respektive pro daného úvěrujícího je v podstatě snížená míra nemožnosti uspokojení se na tom dlužníkovi protože jsou tady instituty typu dražba které potom ve finále mohou přispět k vlastní ochraně kapitálu daného úvěrujícího.

Já osobně jako investor vždy kombinuji pohled poradenský a investorský, s cílem najít optimální cestu, která přinese pokud možno co nejnižší ekonomické náklady/ztráty.